„Nenávidím časy, v nichž žijeme, je mi z toho na zvracení. Lidé jsou falešní a vše se točí kolem peněz. Takový svět opustím bez jakékoliv lítosti, “ řekl francouzský herec Alain Delon v rozhovoru pro časopis Paris Match před šesti lety. V sobotu 18. srpna měla ikona francouzské kinematografie pohřeb. Znechucení nad lidskou cháskou mu vynahrazovala zvířata… především psi a kočky, koně nevyjímaje.
Zdroj: Equidia
Koně
Jako herec se nevyhnutelně ocitl nejednou na hřbetě koně. Tím známějším je Voltaire z filmu Černý tulipán z roku 1964, se kterým předvedl i roztomilou honičku. Hra na honěnou Černého tulipána s běloušem Voltairem mohla být ve své době celkem nebezpečný precedens pro elévy jezdectví, kteří by chtěli něco takového napodobit, navíc pravděpodobně s oddílovým koněm (obvykle bujným z boxového ustájení), ale dobová média o nárůstu případů úrazu při honičce s koněm nereferovala. V každém případě byl Voltaire jako filmový kůň dobře vycvičený. Zárukou jeho výkonu bylo jméno Francois Nadal, které je součástí sto šedesáti filmů, kde účinkují zvířata. Namátkou – Fanfan Tulipán, Černý tulipán, Angelika a sultán, Angelika a král, Zorro, Hrbáč, Tři mušketýři, Kartuše, Železná maska nebo Formanův Valmont…Kaskadér a trenér Francois Nadal zemřel roku 2007, nesmrtelná je ovšem scéna vozatajského závodu ve filmu Ben Hur, kterou koordinoval. Film se datuje do roku 1959, takže počítačové efekty si tvůrci na pomoc vzít nemohli. Každý úder kopyta do písku arény je opravdový, rychlost nebezpečná. Zda je Francois Nadal příbuzný slavného tenisty stejného příjmení? Není.
Dostihy
Delon snil o své vlastní dostihové stáji a v 70. letech zakoupil několik ročků, které svěřil do tréninku Francois Mathetovi, jednomu z nejúspěšnějších a nejuznávanějších francouzských trenérů minulého století (v roce 2021 vyšla jeho bibliografie –od Theresa Revay). Bohužel, herec neměl to potěšení vidět své koně vítězit ve cvalových dostizích. Jednoho dne ho však nechali jeho přátelé svézt v klusácké sulce a Delon přesměroval svou vášeň pro koně a dostihy ke klusákům. Jeho nejznámější akvizicí byl Fakir du Vivier (Sabi Pas – Ua Uka), kterého koupil v roce 1975 od Pierre-Désiré Allaire, který koně nadále trénoval a jezdil. Delon považoval Allaireho za rovnocennou osobnost klusáckých dostihů jako Matheta ve cvalových dostizích.
Zdroj: Equidia
U klusáků navíc oceňoval větší možnost kontaktu s koněm, trávení času ve stáji při čištění koně, což mu ve cvalových dostizích chybělo – „tam je kůň čistě v rukou trenéra a jezdce a majitel je rád, že koně vidí brzy ráno procházet po dráze v Chantilly,“ postěžoval si herec. Spolupráce s Allairem trvala několik let a koně v barvách Alaina Delona dosáhli mnoha významných úspěchů – právě díky šampionům jako Fakir du Vivier nebo Equielo, Destinus, Chablis nebo Fort d´Orange.
Zde začíná obsah, který je dostupný jen předplatitelům.
Komentáře nejsou povoleny.