UVNITŘ CELÁ KAPITOLA KNIHY/ Bojové umění vyvolá představy kopání, úderů a použití síly k vítězství v zápase. Jak mohou přispět ke zlepšení našeho jezdeckého umění? Poprvé jsem četla o aikido v souvislosti s koňmi v knihách horsemana Marka Rashida, dalším propagátorem tohoto přístupu je James Shaw. Co o aikido říká sám Mark Rashid?
Proč aikido?
Mně ve světě koní pořád něco chybělo. Trenéři, které jsem sledoval, často říkali dobré věci, ale postrádal jsem něco hlubšího. Pak jsem to našel v aikido. Učitelé bojového umění měli to, co jsem u mnoha lidí nenašel. Říká se tomu „mizu no kokora“ což znamená něco jako „mysl jako klidná voda“. Když se podíváte ráno na nehybnou hladinu jezera, vidíte dokonalý odraz krajiny kolem břehů. Hodíte do vody kamínek a obraz se rozplývá. Cílem mnoha asijských bojových umění je schopnost nastavit mysl tak, aby byla jako klidná a průzračná voda jezera. S klidnou myslí uvidíte koně takové, jací skutečně jsou, a pochopíte lépe, jak jednají. Vaše komunikace s nimi se ohromně zlepší.
Jsou lidé, kteří řeknou, že je kůň shodil. Přitom je to tak, že si kůň vyhodil a oni spadli. Kůň „jim“ to neudělal za nějakým účelem. Pouze reagoval tak, jak to v daném okamžiku cítil. Pokud to ignorujeme, problém narůstá.
Aikido znamená „cesta harmonie“. Zakladatel aikido O Sensei pevně věří, že když najdeme vnitřní klid, můžeme se pojit s vesmírem. Znamená to zůstat klidný a nechat své ego stranou. Ve vztahu s koňmi mi pomohlo uvědomovat si, že někdy koně dělají, co dělají, aniž by to souviselo se mnou. Zabývám se pak čistě tím, co před sebou vidím a pracuji tak jemně, jak je to jen v daném okamžiku možné. Když jsem uvnitř klidný, mohu řídit energii nahoru a dolů, jak je potřeba, aniž bych do svého jednání zapojil své emoce.
CO ZNAMENÁ AIKIDO
Termín Akidó je tvořen třemi znaky: ai znamená harmonii, jednotu, souhlas, ki znamená vesmír, vesmírnou energii, přírodu, energii, duši a dó znamená cestu nebo způsob života.
Aikido patři k bojovým uměním, jejichž podstatou je energii vedenou útočníkem přesměrovat, nikoliv neutralizovat silou. Zní to trochu nereálně, ale ne zbytečně jsou bojová umění označena jako umění nikoliv jako sport. Techniky se provádí pomocí energie středu našeho těla. Mít méně svalů je pro žáky aikida vlastně lepší předpoklad a stejně tak to platí při zacházení s koňmi. Jsou větší a silnější než my. V kontaktu a budování vztahu s koněm je měkké spojení a důvěra účinnější než strach a síla.
ZÁKLADNÍ PRINCIPY
Princip využití síly protivníka:
Při tlaku nebo vlečení je principem aikido nestavět se proti této síle, ale připojit se k ní. Načasování je klíčové.
Princip koncentrace síly:
Zaměření veškeré síly v daném okamžiku do určitého.
Princip relaxace:
Pokud nás útočník uchopí za určitou část těla, máme tendenci ke zpevnění celého těla a znemožnění jeho pohybu. Útočník ovšem drží jen určitou část těla a my máme, zachováme-li relaxovaný zbytek svého těla, úplnou volnost ve svých pohybech. Není dobré, abychom se snažili pohybovat tou částí těla, která je držena, ale je účelné pohybovat těmi částmi, u kterých to je možné a zaujmout takový postoj, který protivníka vychyluje z rovnováhy.
Co byste doporučil jezdcům, aby byli méně závislí na výstroji koně?
Myslím, že by byla většina lidí překvapená, kolik toho mohou zvládnout s naprosto minimální výbavou. Nejlepším nástroj, který lidi mají, je jejich mysl a tělo. Pokud se je naučí používat, „fyzické“ nástroje už nebudou tak důležité.
Máme třeba výbušného koně, který nám ujel pod zadkem a snažíme se zastavit jeho přetékající energii taháním za otěže a stáčením na kruh. Výsledek vypadá, jako kdybychom ho ještě víc hnali. Místo toho mu můžeme pomoci tím, že splyneme s jeho pohybem a měkce ho vedeme do mírných změn směru.
Co je tou nejčastější překážkou mezi jezdcem a koněm?
Příliš mnoho pomůcek, příliš velký tlak, příliš silná holeň, příliš pohybů v sedle. Kůň to všechno musí nějak kompenzovat, čímž je pro něj učení obtížnější. Dost jezdců používá pět pomůcek, aby koně zatočili, přitom by stačilo požádat ho, aby zatočil. Bez ohledu na to, v které části světa jezdce učím, je první věcí, kterou se jim snažím vštípit, aby toho na koni dělali méně. Téměř vždy pak na koni vidíte pozitivní změnu. V aikido a v jezdectví existuje pravidlo, že používáním méně svalů jste efektivnější. Snažím se pomoci studentům odhalit sílu toho, že kůň a jezdec používají pouze svaly nezbytné k tomu, aby umožnily pohyb. Používání většího množství svalů, než potřebujeme, může u jezdců vést k napjatosti, zapírání do třmenů, zkrátka k pohybovým vzorcům, které brání přirozené atletice našeho koně, a také vedou k bolesti až zranění koně nebo jezdce. Jedním ze způsobů, jak najít tichou mysl, být tady a teď, a na tom stavět, je rozvíjet kvalitu našeho dýchání.
VĚDOMÉ DÝCHÁNÍ
Vědomé používání dechu umožňuje bojovým umělcům a jezdcům cvičit s vyšší intenzitou po delší dobu a zároveň zachovat klid bez ohledu na to, co se kolem nich děje. Koně také odrážejí naše dýchání a odpovídající vnitřní stav, takže můžeme ovlivnit rytmus a kvalitu pohybu našeho koně tím, že rozvíjíme načasování a rytmus našeho dechu. Možná jsme si však vytvořili špatné dýchací návyky, o kterých si ani neuvědomujeme. „Každodenní život nás může bombardovat věcmi, které nás udržují v chronickém stavu nízké úrovně paniky,“ říká Rashid. To může vést k rozvoji návyku na způsob dýchání, který je důležitý pro přežití: mělké nádechy v horní části hrudníku. I když nás tento vzorec může udržet naživu (je součástí automatického parasympatického nervového systému), nedovolí našemu tělu, aby se vrátilo do místa klidu a nechalo odejít stresující zážitek. Brániční dýchání je naopak léčivé. „Masíruje vnitřní orgány a stimuluje bloudivý nerv k uvolňování neurotransmiterů serotoninu, acetylcholinu a oxidu dusnatého,“ říká Shaw. „Snižuje stres a zvyšuje pocit pohody.“
1) Začněte 15 minutami každodenního cvičení.
2) Seďte tiše.
3) Nadechněte se nosem. Vydechněte ústy.
4) Představte si, že se plíce plní zdola nahoru, spíše než shora dolů.
5) Dovolte svému břichu, aby se při nádechu zvětšovalo a při výdechu stahovalo, snadno a jemně, bez násilí. Zároveň si všimněte a uvolněte myšlenky, které přicházejí do vaší mysli, a vracejte své soustředění ke svému dechu.
6) Během dne si začnete častěji všímat, když se vaše dýchání stane mělkým. Jemně se vraťte k hlubokému dýchání. Postupem času se kvalita vašeho dýchání zlepší a stane se vaším novým normálním stavem.
Proč se toho dělá na koni tak moc?
Protože se tak učíme. Hovořil jsem s velmi respektovanými kouči o tom, proč dělají to, co dělají. Odpověď vždycky zněla jako něco z učebnice. Když jsem se jich zeptal, proč tolik tlaku, tahu pomůcek, výstroje, když to nefunguje, tak odpoví, že je potřeba být hlasitější, důraznější, silnější. Pokud tím dosáhnou svého, nemají potřebu něco měnit. Můj velký cíl ovšem je, abych se na konci života musel omlouvat za co nejméně věcí.
Co byste doporučil majiteli koně, který hledá s dobrými úmysly tu nejlepší cestu v džungli různých trenérů, systémů a metod?
Řekněme, že máme velký kvádr dřeva a chceme z něj vytvořit kouli. Nejspíš začneme tím, že usekneme rohy. Změníme tvar, ale vytvoříme další rohy. Tak je znovu usekneme a máme další rohy a tak dále. Pokaždé, když odštípneme roh, vzniknou další. Pozitivní na tom je, že se blížíme pomalu k cíli a současně jsem čím dál šikovnější v štípání dřeva. Pořád jsme v nějakém procesu. Pokud máte pocit, že jste přesně tam, kde chcete být, skvělé. Pokud chcete něco změnit a zlepšit se – pátrejte. Možná nenajdete, co hledáte, zrovna ve světě koní. Třeba to objevíte v lukostřelbě, józe nebo v bojových uměních jako já. V čemkoliv, co spojí mysl a tělo. Skutečně nejde tak o techniky, jako o hledání a aplikování správných principů.
Co jste se naposledy naučil nebo co vás opravdu překvapilo?
Poslední věcí, kterou jsem se o koních naučil a považuji ji za extrémně důležitou, pokud jde komunikaci mezi jezdcem a koněm, je práce Dr. Stevena Peterse o chemii a funkci mozku. Napsal knihu „Horsemanship na základě důkazů“.
„Ať už je to v dojo (dodžó – místo, škola, kde se cvičí bojové umění) nebo v drezurním obdélníku, trénink třicet minut denně nám dá víc než delší tréninky jednou týdně,“ říká James Shaw, který začal cvičit Tai Chi a BaQua v roce 1993. Díky tomu, že se pohyboval v jezdeckém prostředí, ukazoval jezdcům, jak bojová umění a ježdění těží z volně plynoucího pohybu. Mark Rashid před více než 20 lety začal cvičit japonské bojové umění aikido, aby rozšířil své jezdecké umění. Od té doby začlenil principy aikido do své výuky – a vytvořil tzv. aibido.
Exkluzivně pro předplatitele:
Velká ukázka z knihy Marka Rashida Cesta k jemnosti
Zde začíná obsah, který je přístupný jen pro předplatitele.
Titulní foto: Crissi McDonald (z knihy Restart koně)
Komentáře nejsou povoleny.