Přijel červenou „T“čtyřkou, ze které nejdříve vyskákali tři pejsci. Na nás měl času tak akorát, na tři koně je objednaný zubař, na dvoře se opravuje traktor, každou chvíli mu zvoní mobil, odpoledne ho čekají tréninky dětí. Od chvíle, kdy se rozhodl vzdát vlastní úspěšnou jezdeckou kariéru a věnovat se trénování, uplynulo pár desetiletí. Vladimír Mestenhauser také čtyřicet pět let stojí v čele Jezdeckého klub Mělník. Dokázal ikonický areál klubu Na podkově udržet v dobách dobrých i zlých, kdy hrozila ztráta nemovitostí a pozemků klubu kvůli restitučnímu nároku a celých sedm let nemělo cenu něco budovat, v dobách, kdy se řešilo krmení koní ze dne na den. A přesto po celou dobu koně nestrádali a jeho svěřenci se objevovali ve výsledkových listinách na nejvyšších příčkách i na mistrovství republiky.
Je téma společenské licence neboli pozitivního pohledu veřejnosti na jezdecký sport relevantní nebo je zbytečné se jím zabývat?
Nesmíme se spokojit s tím, že „Velkou“ žije celý národ, že při Play Off je vyprodaná 02 aréna. Je třeba, aby komunita okolo lichokopytníků vysílala vůči všem ostatním komunitám neustále maximum signálů o tom, že blaho neboli welfare zvířat, kterým jsme propadli, je naší prioritou.
Welfare je dnes velké téma nejen u koní. Je snadné stát se hvězdou na sociálních sítích v pozitivní i negativní konotaci. Ovlivňuje tě to při trénování, změnil jsi nějaké metody, výstroj?
Během své dlouhé trenérské cesty jsem chtě nechtě byl svědkem mnoha jednání, která se mi zdála vůči koním „nefér“. Následně jsem mohl sledovat, jaký byl jejich efekt, a pokaždé praxe ukázala, že to nikdy nepřineslo žádný pozitivní posun. A protože mne ke koním přivedla láska a obdiv, a i díky tomu mne práce s nimi dodnes naplňuje, musím konstatovat, že moje metody v tomto smyslu nemusely doznat žádných změn. Jestliže trénujete malé děti, musejí být poníci či koně vašimi dobrovolnými asistenty.
Zde začíná obsah, který je dostupný pouze předplatitelům.
Komentáře nejsou povoleny.