Více než dva roky trvaly přípravy českého vydání knihy Krmení koní: Kompletní výživové požadavky, která je překladem světově uznávané publikace Nutrient Requirements of Horses. Rozsáhlá kniha s 384 stranami je největším dílem, které na toto téma v našich končinách vyšlo. Tým autorů z USA i Velké Británie (National Research Council) zpracoval krmnou normu už v šestém revidovaném vydání a nakladatelství Arcaro české vydání pečlivě připravilo do našich podmínek. Překlad si vzala na starost Ing. Hana Dočkalová, Ph.D. z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně, která je v odborných kruzích známá svou studií využití ostropestřce mariánského ve výživě sportovních koní.
■ V čem je podle vás největší přínos knihy?
To, že v ní najdou mnohé jak odborníci, tak malochovatelé koní. Oceňuji zejména propojenost témat a pochopení širších vzájemných souvislostí. Kniha přináší shrnutí všech nejvýznamnějších poznatků z výživy koní z období od druhé světové války až po současnost. Vše je přitom podložené výsledky vědeckých studií.
■ Je jasné, že největší význam má kniha pro výživáře, kteří využijí celý její rozsah. Jak moc je přínosná běžným majitelům koní?
Předpokládám, že běžného majitele koně pravděpodobně nejvíce zaujmou kapitoly o zásadách výživy a technice krmení jednotlivých kategorií koní. Od hříbat po geriatrické koně, sportovní koně a chovné koně – tedy hřebce, klisny, klisny v období připouštění, březosti a laktace. Velice užitečné mohou být i zásady krmení koní se specifickými zdravotními problémy, které mají souvislost, ať už přímou či nepřímou, s výživou a technikou krmení. Takové věci by měly zajímat v podstatě každého chovatele, ať už z hlediska prevence vzniku onemocnění nebo z toho důvodu, že kůň už takové zdravotní problémy má a jsou třeba chronického rázu. Chovatelé nemocných koní pravděpodobně hlavní zásady managementu chovu svých koní znají, kniha jim ale může pomoci uvědomit si širší souvislosti a případně jim poskytne i další tipy, co by se dalo ještě vylepšit. Kniha je podle mého názoru prospěšná nejen pro krmiváře či výživové poradce, ale také pro veterinární lékaře, trenéry, chovatele koní i pro ty, kteří se teprve na vlastnictví koně připravují. Není nic horšího, než udělat zbytečné chyby.
■ Zvládnou chovatelé i ty náročnější kapitoly?
Podle mého názoru stojí za to se jimi prokousat. Díky kapitolám o energii a jednotlivých živinách si člověk může vytvořit opravdu širší souvislosti. Nemůžu již ze svého pracovního postižení objektivněji posoudit, co běžného chovatele zajímá, ale určitě by ho měly zajímat charakteristiky různých druhů krmiv, úpravy krmiv, ale také skladování, jelikož chyby při skladování mohou zbytečně znehodnotit původně kvalitní krmivo či dokonce vyvolat zdravotní problémy – například skrze mykotoxiny.
■ Co když nechci vůbec počítat krmnou dávku podle tabulek? Třeba proto, že si kupuji krmnou směs. I tak pro mě bude kniha přínosná?
Není krmná směs jako krmná směs. Svým živinovým složením se mohou velmi lišit. Výrobce musí udávat živinová složení na etiketě, což mu ukládá zákon. Pomocí výpočtu stravitelné energie pak můžete zjistit, jestli je směs opravdu kvalitní. Výrobce sice nemusí uvádět obsah stravitelné energie, ale vy si ji můžete spočítat a jednotlivé směsi mezi sebou porovnat. Pozor ovšem na uvádění obsahu energie na etiketě. Setkala jsem se už i s etiketou, na které byla uvedena brutto energie (BE), která je podstatně vyšší než stravitelná energie – tedy ta, se kterou se ve skutečnosti počítá. Dalším faktorem může být i složení minerálních látek. Jednotlivé formy nemají stejnou stravitelnost a využitelnost, což opět souvisí s ekonomickou stránkou. Pomocí znalostí o energii a živinách můžete rozeznat solidní výrobce od těch nesolidních, kteří chtějí za každou cenu jen vydělat.
■ Je něco, co vás samotnou v knize překvapilo?
Pro mě osobně byla překvapivá zejména specifika prostředí USA, a to především v oblasti pícnin a pastvinářství. Doplněním poznámek jsem se maximálně snažila objasnit jednotlivá specifika a odlišnosti. Také mě překvapily odlišnosti ve výživě mezi poníky a osly o obdobné hmotnosti. Kniha je i v tomto unikát. Zatím jsem nenarazila na publikaci takto uceleně pojednávající o specifikách výživy oslů a divokých koňovitých. Nejvíce jsem pak ocenila tu provázanost jednotlivých kapitol. Všechno do sebe najednou lépe zapadalo a bylo to srozumitelnější. Na odborných knihách je také skvělé, že pokud vás nějaká informace zaujme, můžete si podle citace dohledat zdroj a přečíst si více detailů. Přiznávám se, že nejnáročnější byl překlad odborných názvů živin a jejich zkratek – tohle má souvislost také s velkým počtem různých způsobů chemických analýz. Pro lepší přehlednost jednotlivých živinových složek jsem knihu nechala doplnit o srovnání Weendeské a detergentní analýzy.
■ Kniha je překladem už 6. revidovaného vydání Nutrient Requirements of Horses. Jaké jsou vlastně ty nejnovější poznatky, které přináší?
Stále se aktualizují informace o metabolismu živin a energie, o vlivech jednotlivých komponent a jejich úprav na stravitelnost a biodostupnost živin a také stravitelnou energii. V knize jsou zajímavé nejnovější informace o biodostupnosti esenciálních živin z různých zdrojů, kdy možná překvapivě organické zdroje či cheláty nemusí být vždy ty výhodnější. Jako velice zajímavé téma shledávám právě snahu o objasnění dalších metabolických souvislostí mezi výživou a onemocněním (samozřejmě další čekají na své objevení). Je ovšem také nutné si s pokorou uvědomit, kolik toho ještě nebylo zcela objasněno.
Čím hlouběji se snažíte do problematiky proniknout, tím více si uvědomujete, kolik toho ještě nevíme. Také se nejedná o nezpochybnitelné pravdy předané Bohem. S nadsázkou se říká, že věda je omyl dneška. Ale abych to uvedla zase na pravou míru, ten základ se v podstatě příliš nemění, objasňují se především biochemické souvislosti, které není snadné odhalit, a to zejména u koní v praktických podmínkách, jelikož kůň není „laboratorní“ zvíře.
■ Jak moc byl překlad náročný? A myslíte, že se podařilo udělat český text – v rámci možností – stravitelnou formou?
Překlad takto odborné knihy byl opravdu velkou výzvou a pro ověření relevantnosti jsem svůj překlad se vší pokorou také konzultovala s dalšími odborníky. Ohledně výživy koní s profesorem Zemanem a problematiku pícninářství s docentem Hejdukem. S některými poznatky z knihy jsem již i ve výuce pracovala, konkrétněji vliv úprav krmiv na stravitelnost živin, a sama pro sebe jsem si říkala, že by bylo zajímavé a užitečné přeložit knihu celou. Aniž by mě to kdy napadlo, nakonec si mě kniha našla sama. Při překladu jsem také měla stále na mysli, že cílem je, aby text nebyl určen pouze pro odborníky, ale také „běžného“ chovatele koní nebo studenta. Proto jsem knihu doplňovala poznámkami, které odborníkům možná budou připadat samozřejmostí, ale které si běžný smrtelník nedomyslí. Na knize jsme s nakladatelstvím Arcaro pracovali právě tak dlouho, protože jsme se snažili text udělat srozumitelnější a čtivější. Např. jsme z textu vyňali citace jmen a roku vydání za jednotlivými vědeckými poznatky a nahradili je číselnými indexy, pomocí kterých zdroje můžete snadno dohledat a nebudete o ně ochuzeni, ale zároveň bude text přehlednější a čtivější. Knihu jsme v tabulkách doplnili také o přepočet kalorií na jouly, jelikož mezi specifika USA patří právě také užívání jiných jednotek (cal) ve srovnání s Evropou a částmi světa uznávajícími jednotný metrický systém (J). A jako bonus má kniha oproti originálu hezčí a možná i praktičtější grafiku – například začátky jednotlivých kapitol či řádkování u některých tabulek pro lepší přehlednost.
■ Když knihu srovnáte s jinými zahraničními knihami stejného zaměření, kam byste ji řadila?
Veškeré publikace na téma výživy a potřeby živin u různých druhů zvířat vydané NRC mají velký ohlas a respekt, jelikož shromažďují výsledky výzkumů vědeckých týmů z celého světa, nikoliv jen z USA. Originál překladu Nutrient requirements of horses (NRC) a kniha Equine nutrition and feeding (D. Frape) pro mě jako akademika a vědkyni vždy představovaly vrcholný souhrn současných poznatků z výživy koní. ●
Komentáře nejsou povoleny.