Za rok nás čekají letní olympijské hry v Paříži a ježdění s koníky na tyči je jednou z disciplín, která se uchází do začlenění pod pět kruhů. Od roku 2012, kdy se ve Finsku stal hobby horsing oficiální disciplínou, se strhl kolem této volnočasové aktivity boom. Ani v České republice už není ničím neznámým. Přesto se zatím drží především na úrovni zábavy, rekreačního sportování a nezatahuje dívky (výjimečně i kluky) do tenat výkonnostního sportu se všemi benefity i negativy.

V Rohatsku (Dolní Bousov) na svých konících pilně trénují i závodí Klárka, Bára, Adinka a Verča. Umělí koníci – hobíci v jejich rukou „ožijí“, dívky vyráží na vyjížďky do terénu, trénují na jízdárně, lonžují. Pokud se tedy budeme bavit o sportu a kondici, pak jsou rozhodně tyto dívky skutečnými atletkami a gymnastkami.

V hobby horsingu jsou populární zejména parkury, kde se běžně překonávají překážky o výšce 70 cm, starší a vyšší závodníci zvládají i skoky kolem 100 cm. Ve speciální disciplíně, které se říká skok mohutnosti nebo také mini-maxi, dokonce atakují i výšku 130 cm – a představte si tuto výšku s tím, že musíte držet mezi nohama a v ruce svého koně. Pokud jim kůň spadne, skok se nepočítá. Dívky ve věku kolem 12–13 let to zvládají s přehledem, ale bez tréninku to samozřejmě nejde.

„Do závodů často zařazujeme i westernové disciplíny. Jezdí se i drezura, ale tu u nás neděláme, protože já osobně drezuře nerozumím a nemá jí kdo hodnotit,“ říká Renata Pitrová z Rohatska. Dívky nejen trénují, ale koníky si samy vyrábí, což také vyžaduje jistou zručnost a tvořivost. Když to sečteme, pak hobby horsing obnáší hodně pohybu s gymnastickými prvky, kamarádství se stejně zanícenými hobíkáři, kreativitu a manuální zručnost. To jsou atributy, které ze hry dělají opravdový sport.

Kolik dívek současně jezdí na koni? Renata Pitrová odhaduje, že jich je kolem 60–70%. Tedy většina dívek ještě jezdí na koních. K výkonům v sedle jim může hobby horsing jen prospět. Orientace v prostoru (parkur), rovnováha, dobrá tělesná kondice.

Zatím není u nás žádnou autoritou zastřešen a svázán, pravidla na závodech jsou víceméně na úvaze pořadatele. Prvního hobíka si Bára vyrobila z ponožky a u ponožek coby hlavního materiálu pro hobíky zůstává i nadále. „Ponožkáči“ sice nevypadají tak jako věrná kopie opravdového koně, ale mají jednu velkou výhodu. Jsou lehčí než koníci z jiných materiálů a pro závody tedy ideální. Už tři roky Klárka, Adinka, Verča i Bára sbírají s hobíky trofeje a kokardy na závodech po celé ČR. Hobíky na objednávku ale šije Bára z lepších materiálů a opravdu se velmi podobají živým koním. Co hobby horsing obnáší, jak je těžké naučit se s hobíkem skákat, jak se o něj starat a kde jsou hobíci ustájení? Odpovídají majitelky Bára, Verča, Adinka a Klárka.

Náš team

---

Bára (13 let)

Naučit se skákat s koněm není zase tak těžké, pokud vás to hodně baví. Začínaly jsme menšími skoky kolem 40 cm, cvičily jsme skákání s hobíkem skoro každ‎ý den a postupně si zvyšovaly v‎ýšky. Zároveň jsme okoukávaly techniku od soupeřek i navzájem od kamarádek z týmu. Můj nynější rekord je 125 cm s hobíkem. Když jsme před třemi lety začínaly, měly jsme místo kavalet třeba koště a různé jiné násady a tyče, co jsme kde doma našly. Místo stojanů posloužily židle, stolky a cokoliv dalšího, na čem překážky držely. Asi až po roce jsme si nechaly vyrobit první hliníkové stojany u taťky ve firmě a kavalety jsme nařezaly z trubek na rozvod vody – ty jsou lehké, jdou natřít barvou a navíc se nelámou. Na první závody jsme pořídily lepší vybavení a pořád ho rozšiřujeme. Dnes už se dá na internetu objednat téměř vše. Ale to kutilství nás na tom baví taky, a tak se snažíme si co nejvíce věcí dělat samy doma.

Naše stáj má aktuálně boxy pro 37 hobíků. Vytvořily jsme si ji spontánně v místě, které u nás na zahradě nebylo nijak využité. Je pod přístřeškem, takže nás neomezuje počasí. Součástí stáje je i malá písčitá jízdárna a zázemí pro přípravu krmení. O hobíky se staráme jako o živé koně – krmíme, kydáme, čistíme, pravidelně na nich jezdíme podle rozpisu pro celý t‎ým. Hned vedle stáje máme travnatou jízdárnu, kousek opodál je louka, kde se mohou hobíci pást a zároveň tam můžeme trénovat další disciplíny. Scházíme se téměř každý den.

S hobíky i hodně cestujeme, kamkoliv jedeme na dovolenou, bereme si je s sebou. S koníky se pak plavíme v jezerech a mořích, jezdíme na vyjížďky v exotick‎ých místech, skáčeme parkur na plážích. Jsou to naši parťáci. Nejvíc mě baví, že je to kombinace běhání a skákání. A teď, když už mám dost zkušeností, mě baví trénovat ostatní děti.

Moji koně

Žofie – je specialistka na skok mohutnosti a drezuru. Je ale moc šikovná i na další disciplíny a kdykoliv může zaskočit za jiného koně. Je jí 13 let, je moc hodná.
Elán – je parkurový hobík a také s ním jezdím cross country. Je to hodně temperamentní desetiletý hřebec.
Fevana – jezdím s ní zručnost, barely, slalom a je to moje oblíbená kobylka na vyjížďky. Když se jí chce, tak je moc šikovná, ale ráda je i lenoch. Je jí devět let.
Dark – trénuji s ním hlavně na cross country, skáče parkur a snažím se ho naučit i drezuru. Je to čtyřletý hřebec.

Verča (9 let)

Mě na hobby horsingu nejvíc baví péče o koně, hlavně příprava krmení.

Moji koně

Můj první hobík byl Jurášek – je mu šest let, je nejšikovnější v parkuru, ale umí i jiné disciplíny (western i drezuru).
Star – narodila se nám ve stáji, je jí pět let, jezdím s ní nejraději westernové disciplíny jako barely, slalom a zručnost.
Megie – dvouletá kobylka, trénuji a jezdím s ní drezuru a občas parkur.

Adinka (11 let)

Na HH mě nejvíc baví skákání do výšky, připravování jídla, parkur, western, vyrábění věcí pro hobby horse.

Moji koně

Líza – můj první hobík, je vyrobená ze silonky a tím je dost výjimečná. Líza je devítiletý poník. Skočily jsme spolu 105 cm. Nejčastěji spolu skáčeme parkur.
Diego – jezdí dostihy, vyhráli jsme spolu čtvrté místo na závodech v naší věkové kategorii. Je mu deset let.
Zara – jezdím s ní drezuru a zručnost. Vyhrála druhé místo ve zručnosti na závodech i přesto, že je ještě hodně mladá.

Klárka (12 let)

Na HH mě nejvíce baví skákání přes překážky (parkur) a velmi ráda se o tyto koně starám.

Moji koně

Blesk – děláme spolu hlavně skok mohutnosti, je mu 13, je to moc hodný hřebec a taky vůdce stáda.
Bella –je šikovná v drezuře, je to hodná 8letá klisna.
Colla – parkurový hřebec, devět let, většinou je hodný, ale někdy si taky postaví hlavu a dělá si co chce.